Políbím ženu, poceluji svých čtyř dětí a nasedám do motoráčku šumavských drah. Utahaný a ošuntělý vůz, který slovy klasika „prodělal již několik sovětských ofenziv“ klinká, řinčí, chrochtá a skáče, takže vésti smysluplný dialog víceméně nelze. Mlčíme, a já pozoruji za oknem usínající Šumavu. Tma si pokradmu ukusuje z její krásy. Bílé zuby bříz plné nikotinových skvrn, uzardělé smrky, pošlapané listí a rozesmáté stádo laní. To vše nenávratně mizí v její náruči a temnota uchvacuje i mou mysl. Jaká bude tato cesta? Těším se? Nevím, i když vlastně už samo opouštění rodné vísky je tak trochu vzrušující. Vzdávám se své večerní sprchy a pohodlné postele. Přijdu o teplou večeři. Místo do monitoru svého PC budu zírat do špinavých oken vlaků. To je přeci dobrodružné, co říkáte? Safra, prostě cestovatelský adrenalin. Vytahuji první pivo…
celý cestopopísek čtěte: ZDE
Pro ty, kteří již netrpělivě očekávají další popis našich polských dobrodružství, nabízím pro nervy drásající chvíle čekání více než dobrou "náhradu" v podobě knihy polské autorky Olgy Tokarczukové Běguni neboli poutníci (v českém překladu by asi nejlépe odpovídalo slovo „běžníci“, ale já je nazývám prostě a jednoduše "drifteři"), což byli příslušníci ruské starověrecké sekty, jež věřila, že tělo je svaté a nedotknutelné pouze v pohybu, že dokud se člověk nezastaví, nemůže zkamenět a ďábel, který vládne světu, je proti němu bezmocný... 
Náš první letošní drif je za námi. Rozbouřené Severní moře, zasněžené pláže, majáky... tak po tom toužila naše suchozemská středoevropská dušička. A jak to všechno dopadlo? Myslím, že za vše hovoří tento úryvek z první zprávy o driftu baltském:
Itálie mi z neznámých důvodů přirostla k srdci. Těším se vždy na tu kombinaci nafintěné voňavé země s tím, tak trochu „balkánským“, nepořádkem. Na kombinaci patetické historie s drobnou ošuntělou přítomností. Itálie voní po kávě a čerstvých koláčcích. Itálie křičí a gestikuluje. Itálie troubí a čmoudí. Ale také uchvacuje ledabylou elegancí. Ale dosti již vyznání. Vydejme se zpět, či vlastně kupředu: do krajiny roztodivné a tajuplné. Překročme Rubikon a vrhněme kostky… 
Mezitím, než se nám podaří upravit a naplnit naše stránky novým obsahem, můžete nahlédnou do internetových archivů Železničáře - týdeníku Českých drah, kde se naše cestopisy víceméně pravidelně objevují
