Poetické cestopisy - DriftBooks

Šumavské e-nakladatelství / Tolarova 355, Volary / IČ: 637 61 386

Partnerské weby

VOLARY.EU

Informační portál města Volary


Stifterův pošumavský železniční spolek


Osobní stránky volarského písmáka a driftera


Vše o dění v rázovitém šumavském městečku Volary

Respektujte, prosím, naše autorská práva. Děkujeme

Licence Creative Commons
Poetické cestopisy, jejichž autory jsou Petr Čmerda a Roman Kozák, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Práva nad rámec této licence jsou popsána zde: http://driftujeme.vesele.info.


Statistika

RSS

RSS

Toplist

TOPlist

DRIFTUJEME...

Lákají vás dálky? Omamná vůně koženky v propoceném kupé vám evokuje exotické kraje? Zpozorníte, když zaslechnete v dáli houkání expresního vlaku? Máte neovladatelnou touhu u okénka pokladny ČD říci místo jména své fádní zastávečky "...jednou Tokio hlavní, prosím..."?

Tak to jste tady správně...

(prosíme všechny ctěné čtenáře nechť ctí naše autorská práva na texty i fota - Děkujeme Čmerda & Kozák)

čííína...Tohle není Západ, tohle není Amerika, tohle je vesmír! Čína je jiná planeta. Něco jako válka světů on-line. Dávám nám nanejvejš rok!

...je dobré ztratit se v Číně hned na začátku; pak už si vás kamarádi ohlídají. Já měl životnost šest minut. Hned u vstupní brány Zakázaného města jsem namířil objektiv na obří portrét Mao Ce Tunga a foťák detekoval chybu s tím, že „snímaný objekt mrknul“.  Oh, je snad velký Mao věčně živý? Rozhodilo mě to tak, že jsem se v okolním davu tří set miliónů Číňanů rázem ztratil. Což ale, jak jsem uvedl, není v Číně na závadu. Má to jen dva háčky: 1) musíte být znovunalezen a 2) ve výpravě musíte mít opravdové kamarády.

Celý driftopopísek najdete zde Roman Kozák: Číííína v roce zajíce aneb Pět dní, které otřásly Kozákem
Benátky nás vítají kordonem policejních těžkooděnců. Ulice jsou, namísto mladých zamilovaných párů, plné mladých rozhněvaných lidí. Hned před nádražím vklouzneme do davu demonstrujících studentů, doufaje, že nás náš důstojný stařecký vzhled ochrání před policejními obušky.

  Při mé poslední návštěvě byly Benátky vyschlé a páchly tlejícím bahnem. To tentokrát vše odpovídá mé představě. Vody je tolik, že se přelévá na chodníky, po kterých kličkují elegantní dámy v holínkách. Voda je modrá a voňavá a lodě se po ní jakoby vznáší. Sluníčko pálí a my, stejně jako každý podzimní drift, se potíme ve svých šumavských horských oblečcích. 

   Ano – tohle je má vysněná Venezia... ovšem nebýt všudypřítomných uniforem a skandujících studentů. Ale nechť – vždyť právě policie, strach před teroristy a nekončící nespokojenost lidí nás na driftech provází každým rokem, toto je ten pravý benátský karneval bez masek a bez pokryteckého veselí, toto je festival jednadvacáté století... 

Tento drift je od začátku jiný. Nemá vzrušení z neznáma, nemá napětí z vrcholového hřebene; komunistická železná opona padla před více jak dvaceti roky a jet na kafe k moři by v normálních poměrech mělo být přece úplně obyčejné, docela běžné a normálně normální. Vidím to na c. a k. bezstarostnou jízdu, takže balit se začnu až hodinu před odjezdem. S ničím si nelámu hlavu a pár zlámanejch euro musí stačit; vždyť nejedeme daleko a Evropská unie je jen nešikovný pokus napodobit staré dobré rakousko-uherské mocnářství.
  
   Nikoliv Bibione, nýbrž Terst je pro nás nejbližším mořem. Bývalo normální, že jihočeští tovaryši s touhou po světě chodívali do zdejšího přístavu pěšky: týden do kopce, týden s kopce, přes Alpy rovnou za poledním sluncem. Pak sem věhlasný železniční inženýr Karl von Ghega přivedl z Vídně přes semmeringský průsmyk odvážnou horskou trať – a vstupní halu terstského nádraží proto zdobí jeho mramorová bysta. Noční šnelcuk z Lince nás přiváží na Trieste Centrale tak elegantně, že je pro nás docela normální z nabídky hotýlků s rakousko-uherskou patinou zvolit právě ten, jenž nese stavitelovo jméno...

Celý text najdete zde:

Opěvují ho básníci i skladatelé. Je výjimečný a nevypočitatelný. Jako jediná evropská řeka teče ze západu k východu a ústí do vnitrozemského moře. Jeho delta je rájem pro statisíce ptáků. Dunaj. Letos byl zařazen mezi deset nejohroženějších řek světa...

Dunajských břehů se letmo dotkneme v Bratislavě. Západ slunce halí město i řeku do ...milosrdných barev.

Komárno se pyšní projektem "Nádvoří Evropy", ale nás spíše zajímá důstojnický pavilón, jehož fasádu zdobí heslo Františka Josefa I Viribus Unit - V jednotě je síla. Jak ironické v tomto schizofrenním městě. Do Dunaje se zde vlévá Váh a ředí jeho mezinárodní vody slovenským temperamentem.

Ostřihom (Esztergom) - rodiště prvního maďarského krále Štěpána, jehož jméno nese impozantní bazilika, která ční nad vodami Dunaje jako obrovský vykřičník velikosti církve. Celých 57 let byl zničený most symbolem napětí mezi formálně spřátelenými zeměmi - jak ekumenické... ale řece je to jedno. Sdílí a spojuje oba břehy bez otázek...

Políbím ženu, poceluji svých čtyř dětí a nasedám do motoráčku šumavských drah. Utahaný a ošuntělý vůz, který slovy klasika „prodělal již několik sovětských ofenziv“ klinká, řinčí, chrochtá a skáče, takže vésti smysluplný dialog víceméně nelze. Mlčíme, a já pozoruji za oknem usínající Šumavu. Tma si pokradmu ukusuje z její krásy. Bílé zuby bříz plné nikotinových skvrn, uzardělé smrky, pošlapané listí a rozesmáté stádo laní. To vše nenávratně mizí v její náruči a temnota uchvacuje i mou mysl. Jaká bude tato cesta? Těším se? Nevím, i když vlastně už samo opouštění rodné vísky je tak trochu vzrušující. Vzdávám se své večerní sprchy a pohodlné postele. Přijdu o teplou večeři. Místo do monitoru svého PC budu zírat do špinavých oken vlaků. To je přeci dobrodružné, co říkáte? Safra, prostě cestovatelský adrenalin. Vytahuji první pivo…

celý cestopopísek čtěte: ZDE

Politické dusno a podzimní sychravost hodláme vyměnit za vzdušné lázně na březích alpských jezer. Volíme nejjižnější švýcarský kanton Ticino, výrazně italského rázu a s podnebím takřka středomořským. Kdepak, žádné utečenecké tábory a uprchlické lágry, nýbrž mondénní letoviska a jejich nábřežní parky s palmami a kvetoucími pomerančovníky! Emigrovalo se vždycky za lepším a ani my na tom nehodláme nic měnit. Ostatně, i proto přesedáme z vlaků Českých drah do navoněných švýcarských dopravních úkazů s klimatizací a Ruheabteily... 

ROMAN KOZÁK - EMIGRAČNÍ DRIFT (Švýcarsko/Itálie 2009)

Dlouho jsem přemýšlel jak uchopit naší zimní cestu do země Polské. Stále mi ne a ne vlézt za nehty. Touha vidět zasněženou pláž se nás drží již třetím rokem, ale vždy nám jaksi proklouzla mezi prsty, a když se nakonec cesta uskutečnila máme z ní rozpačitý pocit. Vše se povedlo a přesto zůstává nad Baltským driftem podivný stín jakési deprese a únavy. Když jsem tak projížděl fotografie zda mě nějaký obraz nenakopne k textu, zda nějaký útržek vzpomínky vydoluje z mého podvědomí příběh, zjevila se mi představa černobílého komixu snad Nebelovského, snad Millerovského, ale také Rychlošípáckého, neboť být Červenáčkem, nebo Rychlonožkou byl přeci snem každého z naší generace...

POLSKO VE DVACETI OBRAZECH

BOG S NAMINáš první letošní drif je za námi. Rozbouřené Severní moře, zasněžené pláže, majáky... tak po tom toužila naše suchozemská středoevropská dušička. A jak to všechno dopadlo? Myslím, že za vše hovoří tento úryvek z první zprávy o driftu baltském:

"Polsko mi není neznámé, ale tentokrát tápu. Tápu a nepoznávám! To, co vidíme z oken pociagu wybrakowanego, je zhmotnělá deprese, úpadek a swrab. Po čtrnácti hodinách cesty na sever se ocitáme o čtyřicet let východněji!..."

První z našich reportáží o cestě do Polska naleznete zde:

ROMAN KOZÁK  -  JANTAROVÉ KUPÉ...

kalábrieItálie mi z neznámých důvodů přirostla k srdci. Těším se vždy na tu kombinaci nafintěné voňavé země s tím, tak trochu „balkánským“, nepořádkem. Na kombinaci patetické historie s drobnou ošuntělou přítomností. Itálie voní po kávě a čerstvých koláčcích. Itálie křičí a gestikuluje. Itálie troubí a čmoudí. Ale také uchvacuje ledabylou elegancí. Ale dosti již vyznání. Vydejme se zpět, či vlastně kupředu: do krajiny roztodivné a tajuplné. Překročme Rubikon a vrhněme kostky…

(celá reportáž zde: KALÁBRIE - JASMÍNOVÁ RIVIÉRA)

čdMezitím, než se nám podaří upravit a naplnit naše stránky novým obsahem, můžete nahlédnou do internetových archivů Železničáře - týdeníku Českých drah, kde se naše cestopisy víceméně pravidelně objevují

 


 

Francie 2005 - Bretaň : Rozeklané atlanské břehy...

Itálie 2006       - Portovenere: Golfo di Poeti

Anglie 2006     - Cornwall, Wales: Ostrovní železnice

Dánsko 2007  - Grenen: Expedice Dánsko

Francie 2007  - Perpignan: Cesta do středu vesmíru

Úvodní část neuvěřitelných dobrodružství našich cestovatelů Dona Taterména a jeho věrného druha Pedra Jelliména najdete zde:

PODIVUHODNÉ PUTOVÁNÍ

Bude se jednat o shrnutí našich minuloročních cest. Letošní rok zatím nám zatím nebyl cestovatelsky nakloněn a navíc jsme chtěli přenechat trochu té slávy i našemu příteli a kolegovi Indiana Jonesovi...

Vzhledem k tomu, že téma Tour je momentálně aktuální a máme za sebou ty nejkrásnější horské etapy u nichž jsem si zavzpomínal na naše putování po sladké Francii - vrhl jsem se na obnovu právě této reportáže, která tak trochu sumarizuje naše loňské cesty.

Chcete-li tedy poznat mého kolegu jako zuřivého, sportovního reportéra - máte jedinečnou možnost si přečíst jeho  "reportáž psanou na štangli závodní Ukrajiny"... (zobrazit celé)

 
Každá z našich cest má svého ducha, na každé objevíme další z pramenů Nilu. Cestujeme staromódně, cestujeme vlakem, jízdní řád je nám matkou, improvizace milenkou. Mapa je pro nás grunt, romantika špunt! Oh, teď jsem se prozradil – a tedy přiznávám: ano, cestujeme romanticky... Webmaster: Petr Ferdoš Čmerda © Roman Kozák & Petr Čmerda 2005 - 2012