Poetické cestopisy - DriftBooks

Šumavské e-nakladatelství / Tolarova 355, Volary / IČ: 637 61 386

Partnerské weby

VOLARY.EU

Informační portál města Volary


Stifterův pošumavský železniční spolek


Osobní stránky volarského písmáka a driftera


Vše o dění v rázovitém šumavském městečku Volary

Respektujte, prosím, naše autorská práva. Děkujeme

Licence Creative Commons
Poetické cestopisy, jejichž autory jsou Petr Čmerda a Roman Kozák, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Práva nad rámec této licence jsou popsána zde: http://driftujeme.vesele.info.


Statistika

RSS

RSS

Toplist

TOPlist

ROK 2005

2005 - Rok podivuhodného setkání

Ano, podivuhodná setkání bude vskutku tím pravým pojmenováním onoho roku. Byl to čas plný setkávání, potkávání, cestování, driftování. Plný vskutku podivuhodných věcí. Protože to byl rok, který si připomínal významné výročí významného spisovatele, gurua všech scifistů a futurologů, bájného snílka a vizionáře Julese Vernea, chtěl jsem tento traktát původně pojmenovat Podivuhodné cesty...

Jistě znáte dle mého názoru dnes již kultovní knižní řadu Verneovek vycházejících v nakladatelství Albatros právě s tímto názvem. Podivuhodné cesty. Hltal jsem každý nový fantastický příběh. Ztuhlý čekával ve čtvrtečních frontách na další příděl verneovské poezie. Hladil jsem hřbet a hltal černobílé obrázky a představoval si  co mě asi uvnitř čeká. Jaká další podivuhodná cesta. Nejdříve jsem ale sundal přebal, abych se setkal s autorem. S tím fousatým vážným pánem s potutelným úsměvem. Podivuhodná osoba. Pak následovalo listování a prohlížení obrázků, pod kterými byl vždy úryvek textu a já si podle nich pomalu skládal obrázek onoho světa, jež pro mě v této knize Jules připravil. Ne. Nikdy jsem nezačal hltat knihu hned. Položil jsem si jí k posteli a první noc si nechal zdát černobílý, proužkovaný sen inspirovaný názvem knihy, prokládaný utržky textů. Vždyť už jenom ty názvy byly tak podivuhodné. Pět neděl v balóně, Dva roky prázdnin ( o tom jsem snil neustále ), Tajuplný ostrov, Oceánem na kře ledové, Dva tisíce mil pod mořem…a tak dále a tak dále. Někdy jsem odkládal čtení i déle, abych mohl konstruovat verneovské světy a příběhy. Odkládal jsem to i z obavy, že čím dříve začnu tím dříve kniha skončí. Nejlepší byly ty tlusté, co nejtlustší knihy, které slibovaly rozsáhlý a košatý děj. Pamatuji jak jsem byl nadšený, když se ty mé představy zhmotnily ve filmech pana režiséra Zemana. Podivuhodné cesty – tak jsem tedy chtěl parafrázovat ten verneovský rok.

A proč nakonec podivuhodná setkání…? (celý článek)

  Po otevření hranic jsem naskočil do vlaku onoho velkého cestovatelského boomu. Vše bylo plné nadšení a obrovské energie.Touha vidět vše a nejlépe hned nás prohnala Evropou během týdne.Vše navštíveno vlakem a viděno takříkajíc z rychlíku. Paříž, Amsterdam, Monte Carlo, Řím a další a další místa odškrtávána v seznamu: navštíveno. V hospodě zkušeně radit nezkušeným kolegům. Lisabon, Madrid, Peking, Moskva – žádný problém – všude jsem byl, všechno viděl. Brouk Pytlík železničář.

  Jenže dnes s odstupem času rekapituluji, cože jsem to vlastně viděl? Kde jsem to vlastně byl? A hlavně: Co si z toho pamatuji? Pamatuji si  ulepenou únavu v nacpaném vlaku. Pamatuji si špinavé záchodky, nádraží, jízdní řády. Pamatuji si čekání v čekárnách. Snad kvůli tomu jsem si dal tak dlouhý oddych od tohoto způsobu poznávání světa.

 

  Další kapitola mého osobního cestopisu musela počkat až na setkání s Romanem Kozákem – šumavským to bohémem a písmákem volarským, spřízněnou duší a také železničářem.

Dát cestě ducha a duši! To je to co jsem se od něj naučil. Cílem není místo či město, které navštívíte. Cesta sama je tím cílem. Vtisknout tomu počínání nějaký vyšší smysl, třeba i zdánlivě nesmyslný. To já potřeboval otevřít své třetí oko a vidět věci neviděné. To já potřeboval tento kozácký šumavský štulec abych se probral. Exotický může přeci být i výlet k Vltavě, jehož ohbí mám za domem. Exotická může být přeci i jízda místní lokálkou. Jen tomu dát tu šťávu – ten náboj – tu ideu.

   Takže: Romane, díky…

  Proto tedy podivuhodná setkání, protože bez nich by nebyly žádné podivuhodné cesty. Setkání,  setkávání, povídání.To vše předcházelo těm plně prožitým chvílím, ze kterých nakonec vyšlo všechno to následující vyprávění.

 

   Nechme se tedy vtáhnout do toho verneovského světa objevů, vynálezů a neobyčejných lidí. Prožijeme podivuhodná dobrodružství výpravy Ferdošovy a Kozákovy. Evropou na kře vlakové. Strávíme dva dny prázdnin na tajuplném poloostrově bretaňském. Spatříme maják na konci Evropy. Vynoříme se dva tisíce mil nad mořem ve švýcarských alpách. A dalšími podivuhodnými setkáními nás provedou Roman Dobyvatel a Petr pán světa…

 

  Petr Ferdoš Čmerda © 2005

Žádné komentáře
 
Každá z našich cest má svého ducha, na každé objevíme další z pramenů Nilu. Cestujeme staromódně, cestujeme vlakem, jízdní řád je nám matkou, improvizace milenkou. Mapa je pro nás grunt, romantika špunt! Oh, teď jsem se prozradil – a tedy přiznávám: ano, cestujeme romanticky... Webmaster: Petr Ferdoš Čmerda © Roman Kozák & Petr Čmerda 2005 - 2012