Poetické cestopisy - DriftBooks

Šumavské e-nakladatelství / Tolarova 355, Volary / IČ: 637 61 386

Partnerské weby

VOLARY.EU

Informační portál města Volary


Stifterův pošumavský železniční spolek


Osobní stránky volarského písmáka a driftera


Vše o dění v rázovitém šumavském městečku Volary

Respektujte, prosím, naše autorská práva. Děkujeme

Licence Creative Commons
Poetické cestopisy, jejichž autory jsou Petr Čmerda a Roman Kozák, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Práva nad rámec této licence jsou popsána zde: http://driftujeme.vesele.info.


Statistika

RSS

RSS

Toplist

TOPlist

● Hledání Sherlocka Holmese

Petr Čmerda - Ynys Mon - The Isle of Anglesey

   "...mwynhewch ddyddiau gwych ym mhir atyniadau
      Ynys Mon a darganfyddwch yr amrywiateh cyfoethog
      o leoedd teulegroesawgar i ymweld a nwh..."
 Pokud stejně jako my cítíte při četbě welštiny šimrání kdesi vzadu v mozku, pokud cítíte jak škrábou na podvěsek mozkový prsty vašich vzdálených předků, tak jste s námi na stejné vlně. Jako bych slyšel zaříkávání Druidů a šeptané motlitby námořníků… (celý článek)

  Cymru – země rudého draka. Wales. To je náš další cíl.
 Ze Země Svaté nás odváží panenský vlak – Virgin Train. Následuje dlouhý přejezd ostrovem. Od Keltského moře ještě jednou k vodám anglického kanálu, od kterého se v Plymouthu odrazíme prudce na sever k moři Irskému Na levé straně neposkvrněné soupravy uvidíme okraj Dartmooru. Uši máme přilepené na skle, kdyby snad přeci…alespoň jedno štěknutí! Pozorujeme neklidné ovce a sledujeme vlnění živých plotů. Tam někde se prohání ona dartmoorská (nebo snad exmoorská?) bestie.
 Města a místa se míhají – Exeter,Taunton, Bristol, Cheltenham…
 Světlo pomalu mizí a s ním i poslední oceánské zbytky euforie. Nevíme kde, jak a zda vůbec budeme spát. Birmingham mi na náladě nepřidává. Mám pocit, že se ocitám na Ostravsku. Obrovské temné siluety továren, unavení zmuchlaní lidé vracející se z nudné roboty. V Crewe by se ve mně už krve nedořezal. Osazenstvo vlaku vypadá jako pěkná sebranka. Přestupujeme v Chesteru a nálada padá k bodu nula. Vlak je typicky „banikovsky“. Špinavý, rozbitý příměstský vlak plný odpadků a podivných individuí – včetně nás. Za okny jen pustá nicneříkající tma…V Bangoru si vzpomenu na jeho americký protějšek a v mysli mi vytane Stephen King a celý jeho ujetý svět. Snažím se vytěsnit tu neodbytnou představu Salemu a řbitova zviřátek…
 Za Bangorem vlak překonává oceánskou úžinku přes most, který střeží dva kamení lvi, a z Ostrova přejedete na ostrov Ynys Môn. Nakonec vyskakujeme do tmy ve staničce, kterou jsme si vybrali již doma. Opuštěné nádražíčko s vůní čerstvě posekané trávy. Nepokoj mne částečně opouští, i když ne úplně. Takže – kam složíme hlavu příteli? Odbíjí skoro půlnoc – oči se klíží. Volba padá na útulný pokojík v penzionu Pod Můstkem…Přímo vedle „postele“ nám ševelí noční vlaky.
 Kokrhání nás budí za kuropění. Uklízíme pokojík a oklepáváme rosu ze spacáků, neboť pokojská není v ceně. Bohužel ani typický ingliš breakfest. Šálek horkého thé by také rozhodně prospěl…
 Ale jsme tu přeci úplně kvůli jiné věci. Toužíme co nejvíce vstřebat ten libozvučný prajazyk evokující doby elfů a faunů. Je to jazyk pradávné bohyně Matky. Veselé a poživačné. To Ji   máme vsunutou kdesi hluboko v podvědomí za zdmi starými tisíciletí. Za cihlami nových orientálních bohů…  
  
   Vybrali jsme skutečně to nejvhodnější místo, kde začít s výukou :
 LLANFAIRPWLLGWYNGYLLGOGERYCHWYRNDROBWLLLLANTYSILIOGOGOGOCH
  Ne, to není nesouvislá, nesmyslná řada písmen. To je pouze veskrze romantický název neméně romantického městečka, které je vstupní branou na ostrov Anglesey. Naučíme-li se toto, zvládneme hravě zbylou welštinu. Zaposlouchejte se do té úchvatné řeči :
…Llan-vire-pooll-guin-gill-go-ger-u-queern-drob-ooll-llandus-ilio-gogo-goch…
   Zní to jako tajemné zaklínadlo vyvolávající magické síly země i moře. Zní to jako zpěv kouzelníka Merlina, jenž překlenuje úžinu mostem z ranních mlh. Jako řev lvů, kteří chrání vstup do doby Camelotu a rytířů kulatého stolu. Budete-li tuto mantru trpělivě opakovat na správném místě ve správný čas, možná se vám podaří spatřit to, co se povedlo uvidět nám…
   Kromě svého tak trochu GOGO názvu se městečko ještě pyšní vyhlídkovou věží: The Marguis of Anlesey´s Tower. Vyrážíme k ní, neboť tušíme, že jistě skýtá báječný výhled. Bohužel takto brzy ráno je zavřeno. Další zajímavost, kterou je památník admirála Nelsona na pobřeží, vzdáváme. Je to přeci jen daleko.
 Vracíme se tedy na nádraží a zde opět ztékáme strmé zdi welšského jazyka. V místním infocentru si konečně dáváme čajík, bohužel podávaný velmi neanglicky do papírového servisu á la mekáč. Zato u objednávky využíváme na sto procent svých nově nabytých jazykových vědomostí : „ …dajtě wan gogothé, kurňa …“ To jsou prostě ti Kelti v nás…
A teď hajdy domů
  V případě výuky cizích jazyků je k nám čas ještě nemilosrdnější. Tentokrát zůstaneme pouze u vstupní brány na ostrůvek Anglesey. Nezajedeme až do Holyheadu, odkud vyplouvají lodě směr zelené Irsko, ač by jistě bylo stylové ze Svaté Země dojet panenským vlakem až do Zbožné Hlavy…
   Omotávám tedy motlitební šál sedmkrát okolo krku – co třáseň, to písmeno z názvu vísky. Miliony kombinací jak uchopit a vyslovit jméno tohoto koutku světa.
      Je pátek a tak pro návrat volíme trasu mimo Londýn. Je to víc přestupů, ale líbí se nám možnost projet dalším nepoznaným krajem. Za denního světla je trať Llan – Chester přes Bangor úchvatná. Ty tam jsou noční kingovské můry. Po levé straně na dosah oceán. Pravá strana se zdvihá do kulatých vrchů Snowdonie. Ovce a kamenné statky na zeleném úpatí této welšské vrchoviny. Lodě a pláže Atlantiku. Poslední kochání, než se opět vnoříme do vnitrozemí. Při přestupu ve Staffordu čekám, že do vlaku vletí nějaký lítý teriér. Dalším vlakem míjíme rychle Nottingham – řádí tu prý vlakový lupič, nějaký Hood - a vjíždíme do placaté pohody Peterboroughu. Do výšky tu vystřelují zelené špičky dvou minaretů a z nádražního rozhlasu se line táhlý zpěv muezzina… Opět přestup a další volba směru. Nastudováno již máme, takže odbočku do Cambridge odkládáme. Spoje navazují jako dobře namazaný stroj.
   V přestupní stanici Ely Cathedral je nám nabídnuta asi dvouhodinová přestávka. Rádi využíváme a běžíme shlédnout blízkou dominantu.Vše tu tak trochu připomíná potterovské Bradavice včetně obrovské katedrály a korzujících studentů. Z výšky však spatříme něco, co nás zaujme víc. Lodě, lodičky, jachty – jo, tak to můžeme. Zahlédneme stěžně a plachtoví. Nelze odolat. Letíme od katedrály do místního přístaviště. Ne, není tu moře ani oceán. Loďky se pohupují uprostřed parku a voda ústí kamsi do polí. Ale to nic neubírá romantické námořní atmosféře.
 Norwich – Ipswich – Harwich: poslední čarodějné chvíle na Ostrovech. Poslední přestup, tentokrát znovu na trajekt společnosti Stena Line a dokonce do stejné lodi jako při příjezdu.
Už jen kruté Severní moře stojí v cestě domů…
 
 
  Nedali jsme si čaj o páté a nevykouřili dýmku v Baker Street. Neviděli jsme vše, co jsme chtěli. Nelitujeme. Nasáli jsme oceánskou inspiraci St. Ives. Hovoříme téměř plynně welšsky. Nebylo to holt po holmesovsku: do hloubky a pomalu. Vzali jsme to šmahem po nickcarterovsku: Anglie snadno a rychle.
 
„Co říkáte drahý příteli?“
„Hlwddfko gogll wwnhf Inlllbddf…“
„Moje řeč, kolego, moje řeč…“
Žádné komentáře
 
Každá z našich cest má svého ducha, na každé objevíme další z pramenů Nilu. Cestujeme staromódně, cestujeme vlakem, jízdní řád je nám matkou, improvizace milenkou. Mapa je pro nás grunt, romantika špunt! Oh, teď jsem se prozradil – a tedy přiznávám: ano, cestujeme romanticky... Webmaster: Petr Ferdoš Čmerda © Roman Kozák & Petr Čmerda 2005 - 2012