Poetické cestopisy - DriftBooks

Šumavské e-nakladatelství / Tolarova 355, Volary / IČ: 637 61 386

Partnerské weby

VOLARY.EU

Informační portál města Volary


Stifterův pošumavský železniční spolek


Osobní stránky volarského písmáka a driftera


Vše o dění v rázovitém šumavském městečku Volary

Respektujte, prosím, naše autorská práva. Děkujeme

Licence Creative Commons
Poetické cestopisy, jejichž autory jsou Petr Čmerda a Roman Kozák, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Práva nad rámec této licence jsou popsána zde: http://driftujeme.vesele.info.


Statistika

RSS

RSS

Toplist

TOPlist

● Po stopách Cristoforo Colomba

Golfo di Poeti 

  V oficiálních mapách asi tento název nenajdete. Najdete Středozemní moře, v něm moře Ligurské, které z větší části tvoří Janovský záliv a v tomto zálivu malinký záliv della Spezia. A to je on…

Záliv kořeněný bezstarostným a zároveň tragickým životem poetů. To v těchto vodách skončila životní pouť romantického rebela Percyho B. Shelleyho.A do těchto vod se vrhá  Lord Byron, zarmoucený smrtí a nedůstojným pohřbem svého přítele. Percyho tělo totiž vyvrhuje moře až po čtrnácti dnech a vzhledem k jeho stavu a strachu místních radních z nemocí přikazují jeho okamžité spálení. Byron se účastní tohoto pohanského rituálu, a poté se s hněvem a smutkem v duši vrhá do vln a plave do vysílení. Pak usedá na rozervané skály a vyřve do burácivého větru své rozhořčení nad brzkým skonem přítele. Recituje báseň beznaděje. Ale recituje též báseň vítězství – vítězství ducha nad smrtí. Tělo můžete spálit – ale slovo a myšlenky poetovy se neztratí.

 

Co se to stalo té noci ve vodách středozemských…..?

 

Tuším, že to bude zřejmě další práce pro Lorda Taterména a sira Jellyména…

Krásný šumavský podzim nám kazí myšlenka na záhadnou smrt oblíbeného romantického rebela a poety Persyho B. Shelleyho. Zejména cítím-li  jistou karmickou propojenost ( nebo je to snad spojitost reinkarnační..? )

  Percy je narozen 4.8. (já 8.4.). Osmička ve společnosti čtyřky, už tady si musí zkušený numerolog rvát vlasy. Tak těžká karmická čísla. Čísla osudová, co mohou naši cestu nahnout na tu i tu stranu. Čísla, která mluví o velikosti ducha, ale také o složitosti příčin a následků. A právě tato dvě čísla se objevují i při vyplutí.

Itálie? Ano, vím – země ztracená – chce se říci „fipkaři“ po letošním překvapivém rozhodnutí italských železnic. Arrivederci a šáteček povzdechne nezvalovsky naladěný železničář a smutně vyšrafuje tu elegantní kozačku v mapě evropských železnic, coby další zemi nedostupnou.

  Věřím, že žádný z ortodoxních cestovatelů – železničářů si letos nenechal ujít tuto možná opravdu poslední možnost, jak navštívit tu slunnou a uvolněnou zemi takříkajíc „po našem“...

Cinque Terre „…Do italských měst, myslím si, by měl člověk vjíždět na koni…

  ...dovedu si představit nádraží v Německu, ve Švédsku i ve Francii. Ale v Itálii ne. Neumím si představit, že nádražní rozhlas tam vyvolává ta zázračná jména italských měst a že tato jsou komolena amplifikací.

 Vlak do Raveny stojí na druhém nástupišti.

 Rychlík z Verony se blíží na páté nástupiště! 

Urychlete nástup do vlaku do Benátek.

Všechna nástupiště vedou do Říma!

 Ne, nechtěl bych zažít hlášení v těchto městech, kde naopak bych chtěl slyšet zvony, loutny, slavičí klokot a Monteverdiho Orfea…“

 

      (volně dle Miroslava Horníčka – Chvilky s Itálií / Panorama 1988)

(pokračování našeho Snění v Pětizemí a Záhady Zálivu poetů)

Ledovec Morteratch - Bernina   Návrat volíme takzvaně „aklimatizační“. Víme totiž, že příjezd na sychravou, vlhkou Šumavu by mohl krutý a tak se cestou trochu ochladíme. 

   Ještě teplou, mořskou noc strávíme v Monterossu. Na pláži tohoto posledního ( nebo chcete-li prvního ) městečka Pětizemí omývá kolega opatrně a pouze na krajíčku svou bolavou nohu doufaje v solnou desinfekci, zatímco já desinfikuji svou povznesenou náladu bublinkami šumivého vína. Víno a sůl. Radost a smutek. Vínem se solí se loučil Byron s přítelem Shelleyem. Vínem a solí se loučíme i my s tímto vskutku mysteriózním světem aby nás první ranní vlak odvezl do světa kamene a sněhu...

 

Kolumbus - PortoVenereTak nám zrušili FIPky do Itálie, paní Müllerová

 „A kterýpak, milostpane?“

 „Nu přece ty šikovný volný, co se s nima dalo zadarmo jezdit po celý italský botě, vod alpskýho stehna až dolů ke kramfleku!“

„Šmarjá, milostpane, a copak si oni teď bez nich počnou?“

                                  

 Zpráva z počátku léta byla zvěstí vpravdě Jobovou...

 
Každá z našich cest má svého ducha, na každé objevíme další z pramenů Nilu. Cestujeme staromódně, cestujeme vlakem, jízdní řád je nám matkou, improvizace milenkou. Mapa je pro nás grunt, romantika špunt! Oh, teď jsem se prozradil – a tedy přiznávám: ano, cestujeme romanticky... Webmaster: Petr Ferdoš Čmerda © Roman Kozák & Petr Čmerda 2005 - 2012