Poetické cestopisy - DriftBooks

Šumavské e-nakladatelství / Tolarova 355, Volary / IČ: 637 61 386

Partnerské weby

VOLARY.EU

Informační portál města Volary


Stifterův pošumavský železniční spolek


Osobní stránky volarského písmáka a driftera


Vše o dění v rázovitém šumavském městečku Volary

Respektujte, prosím, naše autorská práva. Děkujeme

Licence Creative Commons
Poetické cestopisy, jejichž autory jsou Petr Čmerda a Roman Kozák, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Práva nad rámec této licence jsou popsána zde: http://driftujeme.vesele.info.


Statistika

RSS

RSS

Toplist

TOPlist

● Po stopách Cristoforo Colomba

Petr Čmerda - Dobytí a dopití ledovce Morteratch

(pokračování našeho Snění v Pětizemí a Záhady Zálivu poetů)

Ledovec Morteratch - Bernina   Návrat volíme takzvaně „aklimatizační“. Víme totiž, že příjezd na sychravou, vlhkou Šumavu by mohl krutý a tak se cestou trochu ochladíme. 

   Ještě teplou, mořskou noc strávíme v Monterossu. Na pláži tohoto posledního ( nebo chcete-li prvního ) městečka Pětizemí omývá kolega opatrně a pouze na krajíčku svou bolavou nohu doufaje v solnou desinfekci, zatímco já desinfikuji svou povznesenou náladu bublinkami šumivého vína. Víno a sůl. Radost a smutek. Vínem se solí se loučil Byron s přítelem Shelleyem. Vínem a solí se loučíme i my s tímto vskutku mysteriózním světem aby nás první ranní vlak odvezl do světa kamene a sněhu...

 

Ještě za tmy projíždíme Janovem, aniž bychom z něj cokoliv spatřili . V Milano Centrale přeskakujeme na vlak směr švýcarské hranice. Rozednívá se, a nás čeká průjezd nádhernou Lombardií. Nejdříve dlouhatánský, luxusní břeh jezera Lago di Como na jehož konci se vnoříme do údolí Valtelline, sevřeného vysokými štíty Berninských a Bergamských Alp. Vrcholky hor jsou zářivě bílé a terasovité vinice místního veltlínského vína na jejich úbočí navozují atmosféru zelených čajových plantáží v podhůří Himaláje.

 Takže ještě poslední silné italské kafe v příjemném Tiranu a již vyrážíme naší oblíbenou Rhétskou dráhou vzhůru, vstříc našemu prvnímu letošnímu sněhu. Brusijský veletoč nás silou odstředivou vynese přes bílé, sněhové Ospizio až na druhou stranu Berninských svahů. Hodláme splatit dluh a dojít až k ledovci Morteratsch, jehož vyplazený jazyk nás výsměšně vyprovázel  minulý rok při rychlém návratu domů.

Tirano - italský sonet v podhůří Berniny

 

Zatímco ještě včera obrovská vodní masa drtila kámen pobřeží, tady obrovská masa kamene drtí a svazuje drobné potůčky ledovcové vody. Vyskakujeme z rozehřátého vláčku ve  výšce 1896 m.n.m. a pod nohama nám roztává centimetrový koberec čerstvého sněhu. Křehké italské slunce se mi v batohu bázlivě scvrkne do podoby studeného červeného trpaslíka. Čeká nás zhruba dvacet metrů výškového rozdílu. Odvážný kolega odhazuje svůj batoh v dál a vyráží na lehko. Já, svázán nesmyslnými obavami o svůj mrzký majetek se táhnu se vším a pak brblám celou cestu cosi o nespravedlivém nepohodlí…dvacet metrů – pchá, to přeci nic není, říkám si na začátku a netuším, že s každým zdolaným výškovým metrem se hmotnost zavazadla úměrně zvyšuje o tunu.

   Vejdeme uctivě do království bílé Berniny. Kráčíme tichým, důstojným kamenným mořem, které sem nahrnul nedávno ještě mocný a silný ledovec. Značky nás upozorňují, jakým fofrem tento fenomén mizí ze scény. Během pár desítek let ho zmizelo přes dva kilometry. Mezi obrovskými štíty tak zdálky vypadá jako jazyk unaveného psa Pluta. Přijdete-li však blíž, pocítíte stále ještě  úctu k majestátu tohoto tyrkysovo-bílého obra. Oni se tu vlastně stýkají ledovce dva – zleva od Diavolezzi je to Pers a zprava od nejvyšší hory, která dala jméno celému tomuto kraji, je to právě Morteratsch.

 

  Přeskakuji poslední kameny a schovávám se pod nehybnou vlnu tohoto zamrznutého moře. Vkládám ruce na ten studený smaragd a přispěji tak k milimetrovému odtátí. Kdoví v jakém roce právě tato vrstvička vody umrzla. Ráchal se v ní nějaký mamut? Myl si v ní nohy člověk cromaňonský? Cvrknul si do ní snad nějaký brontosaurus?

  V každém případě neodolám a upiji z této zamrzlé historie světa. Minulost, která roztaje v nicotnou chvilku přítomnosti, proteče mezi kamením, aby si v ní umyl nohy nějaký Wolfgang z Moritze a proteče řekou, aby si do ní cvrklo město Hamburg, vypaří se a znovu zamrzne ve studenou budoucnost, ze které jednou třeba upije nějaký ten Ferdinand Čmerdinand sedmistý, pokud tedy nezahyne můj rod mečem, přeslicí či atomem.

 

  No, ale teď už opravdu hajdy rychle domů…

Žádné komentáře
 
Každá z našich cest má svého ducha, na každé objevíme další z pramenů Nilu. Cestujeme staromódně, cestujeme vlakem, jízdní řád je nám matkou, improvizace milenkou. Mapa je pro nás grunt, romantika špunt! Oh, teď jsem se prozradil – a tedy přiznávám: ano, cestujeme romanticky... Webmaster: Petr Ferdoš Čmerda © Roman Kozák & Petr Čmerda 2005 - 2012