Poetické cestopisy - DriftBooks

Šumavské e-nakladatelství / Tolarova 355, Volary / IČ: 637 61 386

Partnerské weby

VOLARY.EU

Informační portál města Volary


Stifterův pošumavský železniční spolek


Osobní stránky volarského písmáka a driftera


Vše o dění v rázovitém šumavském městečku Volary

Respektujte, prosím, naše autorská práva. Děkujeme

Licence Creative Commons
Poetické cestopisy, jejichž autory jsou Petr Čmerda a Roman Kozák, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Práva nad rámec této licence jsou popsána zde: http://driftujeme.vesele.info.


Statistika

RSS

RSS

Toplist

TOPlist

Drobné postřehy

  Ač by se mohlo zdát, že naše cestování je chaotické a bez jakéhokoliv řádu, opak je pravdou. Každý rok je koncipován v určitém duchu a cestopisy jsou  tímto "tématem" prodchnuty.

  Přesto se však vždy objeví nějaký nápadík, námět, nápad, článeček, který úplně nezapadá, který se případně vrací či naopak předjímá věci budoucí.

  A právě takovéto příspěvky, postřehy, krátké noticky a různé jiné pochoutky, které se občas vylíhnou a nezapadají do celkového konceptu budeme zařazovat do této rubriky.

 

Ano, podivuhodná setkání bude vskutku tím pravým pojmenováním onoho roku. Byl to čas plný setkávání, potkávání, cestování, driftování. Plný vskutku podivuhodných věcí. Protože to byl rok, který si připomínal významné výročí významného spisovatele, gurua všech scifistů a futurologů, bájného snílka a vizionáře Julese Vernea, chtěl jsem tento traktát původně pojmenovat Podivuhodné cesty...

Jistě znáte dle mého názoru dnes již kultovní knižní řadu Verneovek vycházejících v nakladatelství Albatros právě s tímto názvem. Podivuhodné cesty. Hltal jsem každý nový fantastický příběh. Ztuhlý čekával ve čtvrtečních frontách na další příděl verneovské poezie. Hladil jsem hřbet a hltal černobílé obrázky a představoval si  co mě asi uvnitř čeká. Jaká další podivuhodná cesta. Nejdříve jsem ale sundal přebal, abych se setkal s autorem. S tím fousatým vážným pánem s potutelným úsměvem. Podivuhodná osoba. Pak následovalo listování a prohlížení obrázků, pod kterými byl vždy úryvek textu a já si podle nich pomalu skládal obrázek onoho světa, jež pro mě v této knize Jules připravil. Ne. Nikdy jsem nezačal hltat knihu hned. Položil jsem si jí k posteli a první noc si nechal zdát černobílý, proužkovaný sen inspirovaný názvem knihy, prokládaný utržky textů. Vždyť už jenom ty názvy byly tak podivuhodné. Pět neděl v balóně, Dva roky prázdnin ( o tom jsem snil neustále ), Tajuplný ostrov, Oceánem na kře ledové, Dva tisíce mil pod mořem…a tak dále a tak dále. Někdy jsem odkládal čtení i déle, abych mohl konstruovat verneovské světy a příběhy. Odkládal jsem to i z obavy, že čím dříve začnu tím dříve kniha skončí. Nejlepší byly ty tlusté, co nejtlustší knihy, které slibovaly rozsáhlý a košatý děj. Pamatuji jak jsem byl nadšený, když se ty mé představy zhmotnily ve filmech pana režiséra Zemana. Podivuhodné cesty – tak jsem tedy chtěl parafrázovat ten verneovský rok.

A proč nakonec podivuhodná setkání…? (celý článek)

Zápis z ustanovující schůze Přátel čaje, driftu a vůbec...aneb čajujte volně a svobodně a driftujte pohodlně.

  Dvacátý osmý říjen jistého dávného roku se stává slavnostním nejen pro naši vlast, nýbrž i pro přátele čaje, driftu a vůbec…

Tento den oslav zakládání a počátků zdá se vhodným k zformování čehosi, co se objevilo, co funguje a čemu bychom rádi dali jakýsi punc oficiality. Není k tomu třeba psát ústavy, zákony či rozdělovat funkce. Chceme jen vložit do okrasné, dokonale symetrické bedýnky věci naprosto neuspořádatelné, chaotické a neuchopitelné, neb nelze spoutat pocity, emoce a ideály. Ale protože právě o toto se snaží lidstvo od nepaměti, a protože tento den slaví jeden takový pokus, i my se přidáváme a pokusíme se stvořit nestvořitelné... (celý článek)

  Přátelé, přátelé – ještě umíte číst mezi řádky? Umíte vytušit, co se leckdy skrývá za holou větou či strohou poznámkou? Tak schválně! 

 „Z Paříže do Železné Rudy za jedenáct hodin, ze Železné Rudy do Volar taky za jedenáct hodin…“ 

  Ano, takto velestručně a se svým typickým sarkasmem shrnul Petr epizodu, která nás přitom div nepřipravila o rozum. A takto ona scéna vypadala v původním znění s titulky: (celý článek)

 
Každá z našich cest má svého ducha, na každé objevíme další z pramenů Nilu. Cestujeme staromódně, cestujeme vlakem, jízdní řád je nám matkou, improvizace milenkou. Mapa je pro nás grunt, romantika špunt! Oh, teď jsem se prozradil – a tedy přiznávám: ano, cestujeme romanticky... Webmaster: Petr Ferdoš Čmerda © Roman Kozák & Petr Čmerda 2005 - 2012