Poetické cestopisy - DriftBooks

Šumavské e-nakladatelství / Tolarova 355, Volary / IČ: 637 61 386

Partnerské weby

VOLARY.EU

Informační portál města Volary


Stifterův pošumavský železniční spolek


Osobní stránky volarského písmáka a driftera


Vše o dění v rázovitém šumavském městečku Volary

Respektujte, prosím, naše autorská práva. Děkujeme

Licence Creative Commons
Poetické cestopisy, jejichž autory jsou Petr Čmerda a Roman Kozák, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Práva nad rámec této licence jsou popsána zde: http://driftujeme.vesele.info.


Statistika

RSS

RSS

Toplist

TOPlist

Itálie

Skalní město Venušino - Porto Venere

Úchvatné skalní "Pětizemí" - Cinqueterre

Tak to je naše podzimní cesta do rozverné Itálie. Vydejte se s námi po stopách Cristofora Kolomba za tajemstvím Zálivu Poetů...

Benátky nás vítají kordonem policejních těžkooděnců. Ulice jsou, namísto mladých zamilovaných párů, plné mladých rozhněvaných lidí. Hned před nádražím vklouzneme do davu demonstrujících studentů, doufaje, že nás náš důstojný stařecký vzhled ochrání před policejními obušky.

  Při mé poslední návštěvě byly Benátky vyschlé a páchly tlejícím bahnem. To tentokrát vše odpovídá mé představě. Vody je tolik, že se přelévá na chodníky, po kterých kličkují elegantní dámy v holínkách. Voda je modrá a voňavá a lodě se po ní jakoby vznáší. Sluníčko pálí a my, stejně jako každý podzimní drift, se potíme ve svých šumavských horských oblečcích. 

   Ano – tohle je má vysněná Venezia... ovšem nebýt všudypřítomných uniforem a skandujících studentů. Ale nechť – vždyť právě policie, strach před teroristy a nekončící nespokojenost lidí nás na driftech provází každým rokem, toto je ten pravý benátský karneval bez masek a bez pokryteckého veselí, toto je festival jednadvacáté století... 

Tento drift je od začátku jiný. Nemá vzrušení z neznáma, nemá napětí z vrcholového hřebene; komunistická železná opona padla před více jak dvaceti roky a jet na kafe k moři by v normálních poměrech mělo být přece úplně obyčejné, docela běžné a normálně normální. Vidím to na c. a k. bezstarostnou jízdu, takže balit se začnu až hodinu před odjezdem. S ničím si nelámu hlavu a pár zlámanejch euro musí stačit; vždyť nejedeme daleko a Evropská unie je jen nešikovný pokus napodobit staré dobré rakousko-uherské mocnářství.
  
   Nikoliv Bibione, nýbrž Terst je pro nás nejbližším mořem. Bývalo normální, že jihočeští tovaryši s touhou po světě chodívali do zdejšího přístavu pěšky: týden do kopce, týden s kopce, přes Alpy rovnou za poledním sluncem. Pak sem věhlasný železniční inženýr Karl von Ghega přivedl z Vídně přes semmeringský průsmyk odvážnou horskou trať – a vstupní halu terstského nádraží proto zdobí jeho mramorová bysta. Noční šnelcuk z Lince nás přiváží na Trieste Centrale tak elegantně, že je pro nás docela normální z nabídky hotýlků s rakousko-uherskou patinou zvolit právě ten, jenž nese stavitelovo jméno...

Celý text najdete zde:

Políbím ženu, poceluji svých čtyř dětí a nasedám do motoráčku šumavských drah. Utahaný a ošuntělý vůz, který slovy klasika „prodělal již několik sovětských ofenziv“ klinká, řinčí, chrochtá a skáče, takže vésti smysluplný dialog víceméně nelze. Mlčíme, a já pozoruji za oknem usínající Šumavu. Tma si pokradmu ukusuje z její krásy. Bílé zuby bříz plné nikotinových skvrn, uzardělé smrky, pošlapané listí a rozesmáté stádo laní. To vše nenávratně mizí v její náruči a temnota uchvacuje i mou mysl. Jaká bude tato cesta? Těším se? Nevím, i když vlastně už samo opouštění rodné vísky je tak trochu vzrušující. Vzdávám se své večerní sprchy a pohodlné postele. Přijdu o teplou večeři. Místo do monitoru svého PC budu zírat do špinavých oken vlaků. To je přeci dobrodružné, co říkáte? Safra, prostě cestovatelský adrenalin. Vytahuji první pivo…

celý cestopopísek čtěte: ZDE

Politické dusno a podzimní sychravost hodláme vyměnit za vzdušné lázně na březích alpských jezer. Volíme nejjižnější švýcarský kanton Ticino, výrazně italského rázu a s podnebím takřka středomořským. Kdepak, žádné utečenecké tábory a uprchlické lágry, nýbrž mondénní letoviska a jejich nábřežní parky s palmami a kvetoucími pomerančovníky! Emigrovalo se vždycky za lepším a ani my na tom nehodláme nic měnit. Ostatně, i proto přesedáme z vlaků Českých drah do navoněných švýcarských dopravních úkazů s klimatizací a Ruheabteily... 

ROMAN KOZÁK - EMIGRAČNÍ DRIFT (Švýcarsko/Itálie 2009)

kalábrieItálie mi z neznámých důvodů přirostla k srdci. Těším se vždy na tu kombinaci nafintěné voňavé země s tím, tak trochu „balkánským“, nepořádkem. Na kombinaci patetické historie s drobnou ošuntělou přítomností. Itálie voní po kávě a čerstvých koláčcích. Itálie křičí a gestikuluje. Itálie troubí a čmoudí. Ale také uchvacuje ledabylou elegancí. Ale dosti již vyznání. Vydejme se zpět, či vlastně kupředu: do krajiny roztodivné a tajuplné. Překročme Rubikon a vrhněme kostky…

(celá reportáž zde: KALÁBRIE - JASMÍNOVÁ RIVIÉRA)

Kolumbus - PortoVenereTak nám zrušili FIPky do Itálie, paní Müllerová

 „A kterýpak, milostpane?“

 „Nu přece ty šikovný volný, co se s nima dalo zadarmo jezdit po celý italský botě, vod alpskýho stehna až dolů ke kramfleku!“

„Šmarjá, milostpane, a copak si oni teď bez nich počnou?“

                                  

 Zpráva z počátku léta byla zvěstí vpravdě Jobovou...

Cinque Terre „…Do italských měst, myslím si, by měl člověk vjíždět na koni…

  ...dovedu si představit nádraží v Německu, ve Švédsku i ve Francii. Ale v Itálii ne. Neumím si představit, že nádražní rozhlas tam vyvolává ta zázračná jména italských měst a že tato jsou komolena amplifikací.

 Vlak do Raveny stojí na druhém nástupišti.

 Rychlík z Verony se blíží na páté nástupiště! 

Urychlete nástup do vlaku do Benátek.

Všechna nástupiště vedou do Říma!

 Ne, nechtěl bych zažít hlášení v těchto městech, kde naopak bych chtěl slyšet zvony, loutny, slavičí klokot a Monteverdiho Orfea…“

 

      (volně dle Miroslava Horníčka – Chvilky s Itálií / Panorama 1988)

1  
2  
 
Každá z našich cest má svého ducha, na každé objevíme další z pramenů Nilu. Cestujeme staromódně, cestujeme vlakem, jízdní řád je nám matkou, improvizace milenkou. Mapa je pro nás grunt, romantika špunt! Oh, teď jsem se prozradil – a tedy přiznávám: ano, cestujeme romanticky... Webmaster: Petr Ferdoš Čmerda © Roman Kozák & Petr Čmerda 2005 - 2012