Poetické cestopisy - DriftBooks

Šumavské e-nakladatelství / Tolarova 355, Volary / IČ: 637 61 386

Partnerské weby

VOLARY.EU

Informační portál města Volary


Stifterův pošumavský železniční spolek


Osobní stránky volarského písmáka a driftera


Vše o dění v rázovitém šumavském městečku Volary

Respektujte, prosím, naše autorská práva. Děkujeme

Licence Creative Commons
Poetické cestopisy, jejichž autory jsou Petr Čmerda a Roman Kozák, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Práva nad rámec této licence jsou popsána zde: http://driftujeme.vesele.info.


Statistika

RSS

RSS

Toplist

TOPlist

Itálie

Úvodem...

Krásný šumavský podzim nám kazí myšlenka na záhadnou smrt oblíbeného romantického rebela a poety Persyho B. Shelleyho. Zejména cítím-li  jistou karmickou propojenost ( nebo je to snad spojitost reinkarnační..? )

  Percy je narozen 4.8. (já 8.4.). Osmička ve společnosti čtyřky, už tady si musí zkušený numerolog rvát vlasy. Tak těžká karmická čísla. Čísla osudová, co mohou naši cestu nahnout na tu i tu stranu. Čísla, která mluví o velikosti ducha, ale také o složitosti příčin a následků. A právě tato dvě čísla se objevují i při vyplutí.

  8 července 1822 (1+8+2+2 = 1+3 = 4 ) Tohoto dne tedy Shelley na své malé plachetničce Ariel spolu s přítelem Williamsem a jedním námořníkem vyplouvá z Livorna, aby již nikdy nedoplul. Na co myslel Percy, když nazval svou loď, kterou si nechá postavit v Janově, právě Ariel? Tušil již, že duch této kocábky mu bude osudným v jeho soukromé Bouři? Byron odmítal toto jméno používat a nazýval jí „Don Juan“.

  A co se tedy odehrálo ve vlnách zdánlivě klidného Středozemního moře? Odvál snad západní vítr tohoto odpoutaného Prométhea do země královny Mab? 

  Po několika dnech – přesně 22. července ( 2+2 = 4! ) - vyvrhuje moře dvě těla nedaleko Porta Venere – Venušina přístavu. Přístavu lásky a života. Jaká absurdita. Ovšem šlo skutečně o Shelleyho a Williamse? Je tím skutečným důkazem svazek Keatsových básní v náprsní kapse jednoho z kabátů utonulých?

  Vzhledem ke stavu těl nakázali místní radní jejich okamžité spálení. Tohoto pohanského rituálu se účastní také blízký Shelleyho přítel Lord Byron. Truchlí a do ohně lije víno se solí. Poté se vrhá do vod spécijského zálivu, tohoto večera mimořádně bouřlivého. Pere se s vlnami. Zápasí se živlem a se svým smutkem. Viní moře za smrt přítele a vzývá bohy na zápas. Ti se však vysmívají lidskému červíčkovi a vyvrhnou ho na ostrá skaliska. Byron se však nevzdává. Usedá na kámen, nechá na sebe padat tříšť z divokého přílivu a recituje báseň. Báseň svého smutku a vzteku. Báseň své nemohoucnosti a nicotnosti. Báseň své nekonečné božské síly. Báseň své nesmrtelné duše. Slouží tu divokou bouřnou mši za duši Percy Shelleyho.

  Od té doby se těmto vodám říká Golfo di Poeti – Záliv básníků.

 

  Ano, víme – tato příhoda není tou velkou záhadou, která mění dějiny. Přesto chceme vidět vody tohoto rozporuplného zálivu. Chceme se dotknout skal, na kterých Byron zanechal stín svého zármutku. Chceme vnořit ruce do vod, které pohltily nevyzpytatelného pomocníka Ariela spolu s osvíceným rebelem. A pohltily je? Hodláme upadnout do hluboké meditace a promluvit s duchem poety…

 

  Balíme tedy svá objemná zavazadla a hlavně se nesmí nezapomenout na důležité věci: housle, kvalitní fotoaparát, čajový servis, župan, sadu lup a pinset. Země italská jest zatím neprobádaná a kdoví co nás na této nebezpečné misi čeká. Pověst má bohužel velmi nevalnou – vládne tam prý jakýsi krutý klan mafie a jediným zákonem jest „vendeta“. Navíc nejoblíbenějším jídlem jsou jakési dlouhé moučné nudle v podobě dlouhých červů, které domorodci srkají do sebe s velmi nechutným zvukovým efektem. Čaje tam neznají, zato se prý nalévají jakousi asfaltovou kávovinou. Uff…

- pfc -

Žádné komentáře
 
Každá z našich cest má svého ducha, na každé objevíme další z pramenů Nilu. Cestujeme staromódně, cestujeme vlakem, jízdní řád je nám matkou, improvizace milenkou. Mapa je pro nás grunt, romantika špunt! Oh, teď jsem se prozradil – a tedy přiznávám: ano, cestujeme romanticky... Webmaster: Petr Ferdoš Čmerda © Roman Kozák & Petr Čmerda 2005 - 2012