Poetické cestopisy - DriftBooks

Šumavské e-nakladatelství / Tolarova 355, Volary / IČ: 637 61 386

Partnerské weby

VOLARY.EU

Informační portál města Volary


Stifterův pošumavský železniční spolek


Osobní stránky volarského písmáka a driftera


Vše o dění v rázovitém šumavském městečku Volary

Respektujte, prosím, naše autorská práva. Děkujeme

Licence Creative Commons
Poetické cestopisy, jejichž autory jsou Petr Čmerda a Roman Kozák, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Práva nad rámec této licence jsou popsána zde: http://driftujeme.vesele.info.


Statistika

RSS

RSS

Toplist

TOPlist

Švýcarsko

PETR ČMERDA - Berninský průsmyk čistým alpsko-vlakovým způsobem

...aneb toulky v čase a s časem

   Je to již dáno dnešní divokou dobou, která nabízí nepřeberné množství zábavy, adrenalinu a podobných radovánek, že vymyslet skutečně nějaký originální podnik dá velkou práci a nezřídka i velké množství nelevného stimulátoru. Tak i nás postihla chandra tohoto druhu a dlouho a draze jsme vymýšleli zajímavý a originální způsob zdolání tak turisticky profláknutému kusu Švýcarska  jakým je Berninský průsmyk. Jako nejvíce zajímavý nám přišel Romanův nápad zdolat cestu na dvou létajících kobercích, jež získal z jakési obskurní pozůstalosti. Nápad věru dobrý a rozhodně neotřelý. Ovšem odkládáme jeho provedení na vhodnější roční období. Podzim se svým ostrým alpským fénem a možnou sněhovou nadílkou by mohl narušit úspěšnost expedice. Nakonec vítězí způsob jenž je hoden chrabrých horských reků. Volíme čistý alpský vlakový způsob... (zobrazit celé)   

   Ano – to je to pravé. Žádná nákladná expedice naopak, vyrazíme  neexpedičním stylem bez standardního zabezpečení v základním táboře, bez budování postupových táborů, bez využití šerpů a nosičů a samozřejmě bez použití kyslíku.Nepoužijeme cizích lan, stanů a zásob.

   A protože jsme mladí, odvážní, šumavskými větry vyšlehaní a vodami vltavskými odkojení, ztěžujeme si tento náročný výkon podmínkou co nejkratšího času provedení. Měřit se bude švýcarskými hodinkami z rodinné pozůstalosti, k nimž se váže příběh zajímavý a dramatický a jehož vyprávění přenechám  kolegovi. Švýcarský čas švýcarskými časy zaznamenáván bude chvíli co chvíli do neexpedičního denníku.Vše bude zaneseno do tabulek a dodatečně zkoumáno a spočítáno a výsledky se jistě v brzké době objeví v podobě zhruba 700set stránkové publikace s předběžným názvem „Švýcarsko – toulky s časem a v čase“.

Čas zero - 09.38 - 28.10. 05

   Srdceryvně se  loučíme s vlastí, kterou už třeba nemusíme spatřit. A samozřejmě nesmíme zapomenout na to nejdůležitější - musíme srovnat český čas ve švýcarském stroji. Jsme zvědavi na odchylky, které, jak doufáme, prokáží naše měření. Švýcarský čas musí být nutně jiný, když s ním nemají tamní dráhy takové problémy jako ty naše. Jde o profesní záležitost a čest dokázat, že nikoliv ČD, ale čas je tou relativní proměnou. Že Evropou procházejí různé vlny různého času a že naše území je dlouhodobě pod vlivem jakési časové okluzní fronty. Nuž, čas nám jistě ukáže…

   Opouštíme tedy základní tábor v Čechách abychom na jeden zátah dosáhli nejvyšší evropské zastávky standardních železnic Ospitzio Bernina ve výšce 2253m.n.m. Časoměřič a zapisovatel neexpedičního denníku Roman brzy po odjezdu zjišťuje, že tentokrát při závěrečné kontrole batohu sice nezapomněl jídlo, ale v kuchyni na stole zůstala veškerá naše lana, karabiny, mačky, cepín a mapa ledovce Palü, z kterého jsme chtěli odebrat časové vzorky a přispět tak k debatě o globálním oteplování. Vypadá to vskutku na ten nejčistší, naprosto ortodoxní alpský způsob, jaký jen lze provést.

   Zrychleným přesunem zdoláváme Rakousko a před půlnocí dosahujeme švýcarského městečka Chur. Zde provádíme první fázi aklimatizace na místní čas. Ten noční švýcarský  je vskutku hutný. Pomalu se přelévá je téměř hmatatelný a odkapává v pomalých proudech. Čekání na první ranní přesunovadlo si krátíme prvními pokusy a měřeními. Velmi zajímavou tabulku najdete v již zmiňované publikaci ŠČaSČ zhruba na dvousté stránce. Jedná se o srovnání hustoty české vteřiny a švýcarské sekundy. Dále časy rozborky a sborky lehkého bivaku na lavičce tzv. drátěného programu no a samozřejmě další a další…

  První vlak Rhétských drah nás odváží do překrásného podhorského městečka St.Moritz. Město slunce (jak si ho obyvatelé pojmenovali) nás vítá ranním rozbřeskem. Žádné zdržování. Není čas. Nebo lépe řečeno času je plno ale začíná se divoce kroutit, slunce ho nabíjí a dostává ranní roupy. Necháme se teda metamorfovat do místní ukázněné podoby. Odmetáme poslední zbytečky roztřepených českých minut z batohů a noříme se do přísných a přesných švýcarských. Dědečkovo hodinky vesele vískají nasávajíc po letech domovský osoustruhovaný a precizní strojový tikot. Sklíčko na nás šibalsky blýská…

    První ranní soupravou provádíme průzkumný přejezd celé trati. Polykáme chladné alpské minuty, stíráme vlhkost z Romanovo brýlí a zkoumáme vliv mlhy a deště na  naši náladu. Přiznávám, že tento ranní přesun do italského Tirana má základ v mé naprosto nevědecké a nealpinistické chuti na italskou kávičku. Stoupáme, klesáme, točíme se, rovnáme se, valíme voči .1700 metrů, 2253 metrů, 400metrů nad mořem. "Uf".  Vlak nás vyplivuje do téměř středomořského podnebí poklidného italského Tirana. Hodinky nespokojeně zavrčí když se do nich začne rozevlátě usazovat  neučesaný pohodový italský čas vonící kapučínem .

  Tirano si nás podmaňuje svým omšelým hávem. Z místního času čouhají pavučiny, je mírně popraskaný, místo tikotu občas hodiny vychrchlají chuchvalec mlhy. Čas zde voní po horském víně z místních podalpských vinic. Je stejně omamný a je lehko mu propadnout. Hodinky si dokonce  pomalu začínají libovat a ručičky mají ledabyle pod hlavou. Je prostě čas na mini italské presso na terásce s výhledem na bílou Berninu.

   Ovšem stejně málo jako kávy v šálku máme právě času. Jsme zajatci švýcarského jízdního řádu, který je bohužel strohý a přesný a vůbec nerespektuje italskou siestičku. Nezbývá než opustit toto veskrze příjemné území. Kupujeme italské šumivé za pětadvacet centíků a  v kofeinové euforii nastupujeme do červeného vlaku vstříc dalšímu dobrodružství …

 

   Ano - teď opravdu zahajujeme tu nejdůležitější část celého tohoto podniku. Samotný výstup (výjezd) do výšin oblačných a mlžných. Slovy kolegy Romana: „čeká nás mámivá Bernina s ledovcovými vlasy…“ a abychom dodrželi čistý alpský styl zavrhujeme samozřejmě postupové tábory. Zdržíme se pouze v takzvaných táborech přestupových .

   Alp Grüm ( 2091 m.n.m. )  - bude prvním z nich. Zde měl proběhnout meziexperiment pracovně nazvaný Ledovec Palü, který vyplazuje svůj studený jazyk nedaleko odtud. Kromě hledání nového Ötziho a měření ledových časových trhlin jsme také chtěli svou kapkou vody vltavské zamezit jeho ubývání. Z již zmiňovaných důvodů (ta lana, Romane, zejména ta zapomenutá lana) se koná pouhé bezdeché zírání na ledový majestát. Vodou vltavskou, svou přítomností a italským šumivým křtíme tedy alespoň místní menhir, jenž je mimochodem zajímavou ukázkou multidimenzionální kroniky (alespoň pro ty správně vibračně naladěné). Čas je zde perlivý a bublinkový. Hodinky si pobrukují jakousi vlezlou italskou melodii a odmítají pracovat s tím, že právě vpluly do jakési nízké tlakové siesty. Další vlak však nemilosrdně dováží opět ten přesný švýcarský. Čeká nás další, nyní vrcholový bod neexpedice. Cesta je trnitá, strmá a plná nebezpečí. Občas jme dokonce nuceni použít zcela netradičních vrcholových technik za pomoci perlivého Špumante. Ovšem přes všechna tato úskalí se nám tento trhák k vrcholu zdaří.

  Ospizio Bernina ( 2253m.n.m. ) - nádherně položené údolí mezi skoro čtyřtisícovkama, které uprostřed zdobí ledovcové oko. Časový vítr nám fičí kolem studených uší. Chladíme zbytek šumivého vína v bělavé vodě a vytloukáme velehorským majestátním klidem z hodinek poslední taliánský nepokoj . Dá to práci, ale nakonec se nám daří přehodit tu nemilosrdnou vyhýbku času, která nás přinutí k rychlému návratu dom.

  Cíl neexpedice byl splněn. Vrchol dojet naprosto čistým alpským vlakovým stylem. Měření provedena a zaznamenána. Dědečkovy hodinky provětrány a promazány několika druhy času. K návratu volíme opět netradiční způsob - indiánský vlakový přestupový běh.

  Bernino, díky - rád budu doma manželce vysvětlovat, kdeže jsem to přišel k tomu ledově bílému vlasu na batohu.

 

Petr Ferdoš Čmerda © 2005

 

 

 

 

Žádné komentáře
 
Každá z našich cest má svého ducha, na každé objevíme další z pramenů Nilu. Cestujeme staromódně, cestujeme vlakem, jízdní řád je nám matkou, improvizace milenkou. Mapa je pro nás grunt, romantika špunt! Oh, teď jsem se prozradil – a tedy přiznávám: ano, cestujeme romanticky... Webmaster: Petr Ferdoš Čmerda © Roman Kozák & Petr Čmerda 2005 - 2012