Benátky nás vítají kordonem policejních těžkooděnců. Ulice jsou, namísto mladých zamilovaných párů, plné mladých rozhněvaných lidí. Hned před nádražím vklouzneme do davu demonstrujících studentů, doufaje, že nás náš důstojný stařecký vzhled ochrání před policejními obušky.
Při mé poslední návštěvě byly Benátky vyschlé a páchly tlejícím bahnem. To tentokrát vše odpovídá mé představě. Vody je tolik, že se přelévá na chodníky, po kterých kličkují elegantní dámy v holínkách. Voda je modrá a voňavá a lodě se po ní jakoby vznáší. Sluníčko pálí a my, stejně jako každý podzimní drift, se potíme ve svých šumavských horských oblečcích.
Ano – tohle je má vysněná Venezia... ovšem nebýt všudypřítomných uniforem a skandujících studentů. Ale nechť – vždyť právě policie, strach před teroristy a nekončící nespokojenost lidí nás na driftech provází každým rokem, toto je ten pravý benátský karneval bez masek a bez pokryteckého veselí, toto je festival jednadvacáté století...