Ano, podivuhodná setkání bude vskutku tím pravým pojmenováním onoho roku. Byl to čas plný setkávání, potkávání, cestování, driftování. Plný vskutku podivuhodných věcí. Protože to byl rok, který si připomínal významné výročí významného spisovatele, gurua všech scifistů a futurologů, bájného snílka a vizionáře Julese Vernea, chtěl jsem tento traktát původně pojmenovat Podivuhodné cesty...

Jistě znáte dle mého názoru dnes již kultovní knižní řadu Verneovek vycházejících v nakladatelství Albatros právě s tímto názvem. Podivuhodné cesty. Hltal jsem každý nový fantastický příběh. Ztuhlý čekával ve čtvrtečních frontách na další příděl verneovské poezie. Hladil jsem hřbet a hltal černobílé obrázky a představoval si  co mě asi uvnitř čeká. Jaká další podivuhodná cesta. Nejdříve jsem ale sundal přebal, abych se setkal s autorem. S tím fousatým vážným pánem s potutelným úsměvem. Podivuhodná osoba. Pak následovalo listování a prohlížení obrázků, pod kterými byl vždy úryvek textu a já si podle nich pomalu skládal obrázek onoho světa, jež pro mě v této knize Jules připravil. Ne. Nikdy jsem nezačal hltat knihu hned. Položil jsem si jí k posteli a první noc si nechal zdát černobílý, proužkovaný sen inspirovaný názvem knihy, prokládaný utržky textů. Vždyť už jenom ty názvy byly tak podivuhodné. Pět neděl v balóně, Dva roky prázdnin ( o tom jsem snil neustále ), Tajuplný ostrov, Oceánem na kře ledové, Dva tisíce mil pod mořem…a tak dále a tak dále. Někdy jsem odkládal čtení i déle, abych mohl konstruovat verneovské světy a příběhy. Odkládal jsem to i z obavy, že čím dříve začnu tím dříve kniha skončí. Nejlepší byly ty tlusté, co nejtlustší knihy, které slibovaly rozsáhlý a košatý děj. Pamatuji jak jsem byl nadšený, když se ty mé představy zhmotnily ve filmech pana režiséra Zemana. Podivuhodné cesty – tak jsem tedy chtěl parafrázovat ten verneovský rok.

A proč nakonec podivuhodná setkání…? (celý článek)

( 19.4 – 24.4.  2005 )

Celková ujetá vzdálenost :    4 168 km

(celý článek)

Bretaň je nejen nejzápadnější část Francie, ale také nejmystičtější a hlavně nejsamostatnější a nejtvrdohlavější, dá-li se to říci o regionu. Bretonci udržují bretonský jazyk živý, používají ho v denodenním styku, nápisy jsou všude dvakrát a Bretonci si na svá auta lepí bretonskou SPZ a vlajku.

Každopádně se jedná o velmi kouzelný kraj, v Broceliandském lese prý vznikla legenda o Excalibru, v tamním jezeře je prý stále Jezerní paní a Merlinův hrob existuje ověnčený papírky s tajnými přáními.

Jako správný Bretonec si musíte v nějaké podobě pořídit, nebo alespoň nechat vytetovat symbol bretaňského kraje, Triskel. Rozhodně není v Bretani místo, kde byste ho v nějaké podobě nenašli...

zdroj: http://francie.orbion.cz/bretan/

Mys svatého Matouše - "Příď starého Světa" - tak se nazývá tento kousek nejzápadnější Francie. Významné orientační místo pro námořníky.

 Abbaye Saint-Mathieu de Fine-Terre

Opatství svatého Matouše na Konci světa (obec Plougonvelin) - klášteř na tomto divokém místě zcela izolovaném od lidí postavil Svatý Tanguy z Locmazhé v šestém století jako odčinění za vraždu své sestry svaté Haude... (celý článek) 

( 28.9. – 30.9. 2005 )

Celkově ujetá vzdálenost :    1940 km

(celý článek)