Skalní město Venušino - Porto Venere
Úchvatné skalní "Pětizemí" - Cinqueterre
Tak to je naše podzimní cesta do rozverné Itálie. Vydejte se s námi po stopách Cristofora Kolomba za tajemstvím Zálivu Poetů...
Poetické cestopisy - DriftBooks
Šumavské e-nakladatelství / Tolarova 355, Volary / IČ: 637 61 386
Respektujte, prosím, naše autorská práva. Děkujeme
Poetické cestopisy, jejichž autory jsou Petr Čmerda a Roman Kozák, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Práva nad rámec této licence jsou popsána zde: http://driftujeme.vesele.info.
Statistika
RSS
RSS
Toplist
Naše knihy koupíte zde:
Staňte se našimi fanoušky...
Los drifteros...
Kalendář
Novinky
Řekni mi, co čteš...
Itálie
Benátky nás vítají kordonem policejních těžkooděnců. Ulice jsou, namísto mladých zamilovaných párů, plné mladých rozhněvaných lidí. Hned před nádražím vklouzneme do davu demonstrujících studentů, doufaje, že nás náš důstojný stařecký vzhled ochrání před policejními obušky.
Při mé poslední návštěvě byly Benátky vyschlé a páchly tlejícím bahnem. To tentokrát vše odpovídá mé představě. Vody je tolik, že se přelévá na chodníky, po kterých kličkují elegantní dámy v holínkách. Voda je modrá a voňavá a lodě se po ní jakoby vznáší. Sluníčko pálí a my, stejně jako každý podzimní drift, se potíme ve svých šumavských horských oblečcích.
Ano – tohle je má vysněná Venezia... ovšem nebýt všudypřítomných uniforem a skandujících studentů. Ale nechť – vždyť právě policie, strach před teroristy a nekončící nespokojenost lidí nás na driftech provází každým rokem, toto je ten pravý benátský karneval bez masek a bez pokryteckého veselí, toto je festival jednadvacáté století...
„Staniž se! Buď zdráv, živote! Pomilionté jdu prožít skutečnost a v duševní kovárně ukout nestvořené svědomí svého národa" (James Joyce)
Terst se mi nenápadně zadírá za nehty. Prožité dobrodružství se usazuje jako jemný kal na stěny osobního poznání a zároveň víří bahno dávno usazených prožitků. James Joyce byl pro mne terra inkognita a asi stále je, ovšem cesta do dnes italského Terstu se ho nemůže nedotknout...
Fotodoteky podzimního Terstu (inspirováno projektem weekoflife.com/)
Foto Petr Čmerda & Roman Kozák, Terst 2010
CELÁ FOTOGALERIE TRIESTE, MIRAMARE ZDE
Tento drift je od začátku jiný. Nemá vzrušení z neznáma, nemá napětí z vrcholového hřebene; komunistická železná opona padla před více jak dvaceti roky a jet na kafe k moři by v normálních poměrech mělo být přece úplně obyčejné, docela běžné a normálně normální. Vidím to na c. a k. bezstarostnou jízdu, takže balit se začnu až hodinu před odjezdem. S ničím si nelámu hlavu a pár zlámanejch euro musí stačit; vždyť nejedeme daleko a Evropská unie je jen nešikovný pokus napodobit staré dobré rakousko-uherské mocnářství.
Nikoliv Bibione, nýbrž Terst je pro nás nejbližším mořem. Bývalo normální, že jihočeští tovaryši s touhou po světě chodívali do zdejšího přístavu pěšky: týden do kopce, týden s kopce, přes Alpy rovnou za poledním sluncem. Pak sem věhlasný železniční inženýr Karl von Ghega přivedl z Vídně přes semmeringský průsmyk odvážnou horskou trať – a vstupní halu terstského nádraží proto zdobí jeho mramorová bysta. Noční šnelcuk z Lince nás přiváží na Trieste Centrale tak elegantně, že je pro nás docela normální z nabídky hotýlků s rakousko-uherskou patinou zvolit právě ten, jenž nese stavitelovo jméno...
Celý text najdete zde:
Políbím ženu, poceluji svých čtyř dětí a nasedám do motoráčku šumavských drah. Utahaný a ošuntělý vůz, který slovy klasika „prodělal již několik sovětských ofenziv“ klinká, řinčí, chrochtá a skáče, takže vésti smysluplný dialog víceméně nelze. Mlčíme, a já pozoruji za oknem usínající Šumavu. Tma si pokradmu ukusuje z její krásy. Bílé zuby bříz plné nikotinových skvrn, uzardělé smrky, pošlapané listí a rozesmáté stádo laní. To vše nenávratně mizí v její náruči a temnota uchvacuje i mou mysl. Jaká bude tato cesta? Těším se? Nevím, i když vlastně už samo opouštění rodné vísky je tak trochu vzrušující. Vzdávám se své večerní sprchy a pohodlné postele. Přijdu o teplou večeři. Místo do monitoru svého PC budu zírat do špinavých oken vlaků. To je přeci dobrodružné, co říkáte? Safra, prostě cestovatelský adrenalin. Vytahuji první pivo…
celý cestopopísek čtěte: ZDE
Celou fotogalerii z italského drifu najdete ZDE (131 foto) © foto Roman Kozák, Petr Čmerda
Politické dusno a podzimní sychravost hodláme vyměnit za vzdušné lázně na březích alpských jezer. Volíme nejjižnější švýcarský kanton Ticino, výrazně italského rázu a s podnebím takřka středomořským. Kdepak, žádné utečenecké tábory a uprchlické lágry, nýbrž mondénní letoviska a jejich nábřežní parky s palmami a kvetoucími pomerančovníky! Emigrovalo se vždycky za lepším a ani my na tom nehodláme nic měnit. Ostatně, i proto přesedáme z vlaků Českých drah do navoněných švýcarských dopravních úkazů s klimatizací a Ruheabteily...
(celá reportáž zde: KALÁBRIE - JASMÍNOVÁ RIVIÉRA)
„A kterýpak, milostpane?“
„Nu přece ty šikovný volný, co se s nima dalo zadarmo jezdit po celý italský botě, vod alpskýho stehna až dolů ke kramfleku!“
„Šmarjá, milostpane, a copak si oni teď bez nich počnou?“
...dovedu si představit nádraží v Německu, ve Švédsku i ve Francii. Ale v Itálii ne. Neumím si představit, že nádražní rozhlas tam vyvolává ta zázračná jména italských měst a že tato jsou komolena amplifikací.
Vlak do Raveny stojí na druhém nástupišti.
Rychlík z Verony se blíží na páté nástupiště!
Urychlete nástup do vlaku do Benátek.
Všechna nástupiště vedou do Říma!
Ne, nechtěl bych zažít hlášení v těchto městech, kde naopak bych chtěl slyšet zvony, loutny, slavičí klokot a Monteverdiho Orfea…“
(volně dle Miroslava Horníčka – Chvilky s Itálií / Panorama 1988)
1
Každá z našich cest má svého ducha, na každé objevíme další z pramenů Nilu. Cestujeme staromódně, cestujeme vlakem, jízdní řád je nám matkou, improvizace milenkou. Mapa je pro nás grunt, romantika špunt! Oh, teď jsem se prozradil – a tedy přiznávám: ano, cestujeme romanticky... Webmaster: Petr Ferdoš Čmerda © Roman Kozák & Petr Čmerda 2005 - 2012