Z nejstudenějšího města v republice driftujeme na sever prozkoumat, jak to s tím globálním oteplováním vlastně je. Kam prchnout před mrazem poledního slunce, kde přežít letní vánice? Naše domovské Volary byly letos jediným českomoravskoslezským mĚstem, v jehož zástavbě klesla teplota pod mínus 30 stupňů Celsia. Vím, o čem mluvím: zatímco superrekordní údaje pocházejí odkudsi z odlehlých bažin, volarská meteobudka stojí od mého dvorku co bys rampouchem dohodil. Brrr, je druhá polovina října, kopřivy i pařezy mi zmrzly už v srpnu, a tak vzhůru k Severnímu moři!
O polednách si dám „vylepšený oběd s masitou vložkou“ (oficiální termín z katalogu Čedoku 1970), o jedné začnu balit (barevná sklíčka, míč, igelitové pytlíky s gumičkami, sušené tatranky a vycpaného sysla, čili vše potřebné k vykonání cesty), o půl čtvrté v Pasově určíme sever, Dojčebán vyšlou expresní střelu – a my o půl jedenácté uléháme pod houni hamburského herberku.
Víte, že naše vlast jest vlastně přímořskou zemí? Ovšem, šikovný profesor Masaryk získal pro Československo do svěřenecké péče kus hamburského přístavu a to na celých 99 let, tedy do roku 2028. Doky, vody i kus souše, u níž mohou přistát zámořské lodě s kávou a čajem, teakovým dřevem, koprou a kořením, anebo – jak je ctěná libost - s falešnými cédéčky a botami z petflašek. Jmenuje se to Moldauhafen a my chceme tohle české moře vidět. Zakupujeme kabinu na výletní lodi a vyplouváme. Bohužel, naše přímořské území nacházíme spící a tlící. Petr si málem sáhne na živého tuleně – ano, v českých výsostných vodách! – a po chvíli driftování přistáváme v Ballinstadtu... (celý driftopis)
O polednách si dám „vylepšený oběd s masitou vložkou“ (oficiální termín z katalogu Čedoku 1970), o jedné začnu balit (barevná sklíčka, míč, igelitové pytlíky s gumičkami, sušené tatranky a vycpaného sysla, čili vše potřebné k vykonání cesty), o půl čtvrté v Pasově určíme sever, Dojčebán vyšlou expresní střelu – a my o půl jedenácté uléháme pod houni hamburského herberku.
Víte, že naše vlast jest vlastně přímořskou zemí? Ovšem, šikovný profesor Masaryk získal pro Československo do svěřenecké péče kus hamburského přístavu a to na celých 99 let, tedy do roku 2028. Doky, vody i kus souše, u níž mohou přistát zámořské lodě s kávou a čajem, teakovým dřevem, koprou a kořením, anebo – jak je ctěná libost - s falešnými cédéčky a botami z petflašek. Jmenuje se to Moldauhafen a my chceme tohle české moře vidět. Zakupujeme kabinu na výletní lodi a vyplouváme. Bohužel, naše přímořské území nacházíme spící a tlící. Petr si málem sáhne na živého tuleně – ano, v českých výsostných vodách! – a po chvíli driftování přistáváme v Ballinstadtu... (celý driftopis)
